Tajemství hradu v Karpatech & Jiří Brdečka

Autoři: Jiří Brdečka, Tereza Brdečková, Lukáš Skupa
ISBN: 978-80-906676-0-0
Počet stran: 232
Rok vydání: 2018

V roce 1980 napsal Jiří Brdečka literární scénář ke klenotnímu snímku Tajemství hradu v Karpatech. Půvabný humorný text potěší stejně jako samotný film. Úvod Terezy Brdečkové a odborná studie Lukáše Skupy seznamují čtenáře s pozadím vzniku filmu, ale hlavně s absurdním a politicky placeným mechanismem, v němž vznikla normalizační komedie. Kniha kromě toho přináší množství fotografií z filmu, faksimile Brdečkových poznámek i časových dokumentů.

Jiří Brdečka (1917–1982), filmový scenárista a režisér animovaných filmů, působil také jako kreslíř, textař, spisovatel a filmový kritik. Jeho komedie dodnes patří k nejúspěšnějším snímkům a Brdečkova animovaná tvorba zaznamenala světový úspěch. Životu a dílu tvůrce, který je považován za průkopníka animovaného filmu, se věnuje monografii Jiří Brdečka (Arbor vitae, 2013). Film Miroslava Janka Universum Brdečka (2017) je sondou do Brdečkova originálního vnitřního světa.

Ukázka z knihy

Hostinský pokoj v krčmě
Místnost je pýchou majitele domu. Krčmář, znovu sehnutý v pokloně, vyzve uctivě zvoucím gestem hraběte, aby vstoupil.
Teleke tak učiní a rozhlíží se po nevelkém rozlehlém lůžkovém pokoji, který je zřejmě určen pro lepší hosty, ovšem v rámci místních možností. Zatímco se hrabě rozhlíží, krčmář agituje:
„Odydávna tu ložírovali eném milospáni. Já sám jsem patral po patře u Dolní Žinčice. Potom ráno poudál nášho dědkoj: Boží přítel, ale dobro se vyspál. “
Hrabě adventně přikývne:
„Slova jak z mramoru.“
Ubírá se k oknu, před jehož výhledem se zastaví se zavoláním:
„Aj, zase deset pitoreskní hrad!“
Jenže až bude krčmář vynáší další trumf: vytáhne z postele překrásný porcelánový nočník, zvedne ho jako monstránce a tajně zavtipí:
„Pravá míšeň!“
Takto prezentovaný sněhobílový baňáč vznítí fantasii hraběte do té míry, že vzrušuje vztáhnutí svých rukou a zapíje úryvek z třetí akce Lohengrina:
„Zde odpočívá ta divotvorná číše, co svátost nejsvětějších. Je zvána Gráááál … “
Právě v tom okamžiku vyběhne do dveří vzrušená Myriota, zřejmě připravená k důležitému sdělení. Ale to, co vidí – adorace nočníku – a slyší – nádherně rozeznělé dvoučárkované A – způsobí, že zůstane stát s otevřenou pusou. Nočník v rukou hraběte! Jenže vysoký tón, dlouhý držený hrdinným, skvěle disponovaným tenorem, vykoná své: nočník se rozprskne jakoby trefen na pouťové střelnici. Krčmář se vykulí. Přistoupí k němu Ignác a pokyne:
„Připište na účet!“
Myriota se vzpamatuje, dohopká ke krčmáři:
„Otče! Vilja třeští v horečce jak smyslů zbaven! “