Autor: Boris Vian
Překlad: Jiří Dědeček
Ilustrace: Marcela Štědrová
Počet stran: 120
ISBN: 978-80-7287-172-8
Nakladatel: Maťa
Knihu lze zakoupit v nakladatelství MAŤA nebo v internetovém knihkupectví Kosmas
V souvislosti s Francouzi se často používá termín „nedbalá elegance“. Obvykle se tím míní šála přehozená jen tak ledabyle přes rameno, sáčko s našitou loketní záplatou, dámská nožka v polobotce naboso za únorové plískanice. Podle svědectví současníků i podle fotografií se Vian v tomto ohledu obecné představě o Francouzích nevymykal, byl to vysoký, krásný chlap jemné tváře, který by nedbalou eleganci mohl vyučovat. V jeho tvorbě jsem však při překládání objevil cosi, co bych si troufal v přesmyčce nazvat elegantní nedbalost.
Po zkušenosti s formálně vycizelovanou poezií Georgese Brassense /který mimochodem Viana měl velmi rád a navštěvoval jeho představení/, s propracovanou dramatickou lyrikou Jacquese Brela nebo s ostře pointovanými absurditami Serge Gainsbourga, působí Vianovy verše na první přečtení jako polotovary. To platí především u básní psaných volným veršem – výborný nápad se co nejrychleji zpracuje a odloží, protože na jeho místo se neodbytně dere další, stejně geniální. Ale není čas. Možná k takovému postupu umělce nutí podvědomě vážná srdeční choroba; při stavu tehdejší medicíny zřejmě cítil, že žije doslova ze dne na den. Tak vznikají jakési literární skicy, které se možná jednotlivě mohou míjet účinkem, ale ocitnou-li se tři čtyři vedle sebe, už vytvářejí dílo. Věřím, že tak to Vian chtěl. Zcela jinak potom působí Vian ve svých písňových textech, sonetech a Villonovských baladách. To jsou příklady ochočení si přísné formy s hravostí a neobyčejnou vynalézavostí, která občas dokáže překladatele přivádět k zoufalství.
Tento výbor z Vianovy poezie je samozřejmě velmi subjektivní. S laskavým dovolením vydavatele jsem si přeložil, co mám rád. Do mého výběru pak poměrně razantně promluvila autorská práva, ale přece doufám, že zůstalo dost, aby si čtenář početl a užil. Z jednotlivých sbírek, jejichž jména vždy uvádíme na začátku bloku, jsem pak dával přednost těm kouskům, které nejsou příliš konkrétně zakotveny ve francouzské realitě čtyřicátých a padesátých let, protože takové by byly srozumitelné dnes už jen literární vědě.
A musím také na závěr přiznat, že když jsem práci na této knížce přijímal, měl jsem už leccos hotovo. Především písňové texty, které jsem v roce 1997 připravil pro Divadlo v Dlouhé a jeho Kabaret Vian – Cami, dále pak drobné úryvky, jimiž jsem přispěl do knihy od Philippa Boggia „Boris Vian“ (v roce 2004 vydala Paseka v překladu Zuzany Dlabalové). V této knize lze také nalézt Vianův veršovaný dopis příteli Raymondu Queneauovi, jenž slíbil napsat předmluvu k Srdcerváči, ale otálel. Dovolte, abych tou bláznivou hříčkou svůj doslov zakončil:
Vjeř, Rémone, že nechtěl bich
Nit oddechu ti zpřetrhat
To bich se rači v oko pích
I strom bich zbavil lystů mích
A na rakef si zvyknout stih
Než z mrských prsou kdesi ssát
Předmluvníh něco oněh vět
Co rukospis můj bi si přál
Od tebe tolik právje teť;
Smjel-li bich na to pomysled
Nebil bi můj tak temný žal.
Jiří Dědeček,
3.10.2013
Já píšu tenhle list
Vám pane prezidente
Tak jenom si ho vemte
Snad bude čas ho číst
Mně totiž píše stát
A v tom přípisu stojí
Abych se chystal k boji
A že mám rukovat
Já ale nechci jet
Mám pane jiný plány
Než rozdávati rány
A lidi zabíjet
Má pouť má jiný směr
Nic ve zlém pane ale
Dám válce brzo vale
Zběhnu co dezertér
Nemám to za zločin –
Viděl jsem umřít tátu
Mý bratři slouží státu
A doma pláče syn
A máma na váš svět
Už dávno kašle v hrobě
S červi se směje době
A bombám jakbysmet
Pak mi vzal kriminál
Mou duši i mou ženu
A vše co mělo cenu
I minulost mi vzal
A proto s úsvitem
Až zítra z domu vyjdu
Zvěstuju vaši bídu
Na potkání všem
Na život vyžebrám
A půjdu celou zemí
A nehodlám být němý
Všem dobrou radu dám:
Odepřít poslušnost
A nejít do té války
A vyhnout se jí z dálky
Už toho bylo dost!
Pokud vlast žádá krev
No tak jí tu krev dejte
Sám pane prezidente
Bijte se jako lev
A ještě toto jen:
Vyřiďte svým lidem
Že střílet můžou s klidem
Nebudu ozbrojen.